Překlad článku uveřejněného v časopise Mandala v roce 2016.
Maňdžušrí je manifestací moudrosti buddhů a bódhisattvů a pomáhá odstranit nevědomost a poznat pravdu. Podle tradice ústně předávaných učení složila tuto modlitbu, nazývanou gang lo ma (podle prvních slov tibetské verze) téměř stovka velkých mistrů Indie. Nezávisle na sobě se rozhodli pronést chvalořeč Maňdžušrímu, který požehnal jejich mysli – a všichni přišli s touto. V tibetských klášterech se často recituje či prozpěvuje před začátkem filosofických disputací.
Modlitba, kterou Dže Congkhapa zařadil na konec svého spisu Velké pojednání o stádiích cesty je věnováním veškeré ctnosti, kterou svým dílem, ale i svým předchozím studiem a praxí vytvořil. Je velmi oblíbená mezi Tibeťany a často zpívaná na konci učení Jeho Svatosti dalajlamy. Zpívatelná je i tato česká verze.
Avalokitešvara (tibetsky Čenrézig) je známý jako buddha soucítění, ztělesnění soucitných aktivit. Modlitba, kterou složil sedmý dalajlama, Kalsang Gjatso, nám připomíná Avalokitešvarovy osvícené kvality, ale také pomíjivost světských radostí a možnost spoléhat na jeho pomoc.
O velkém indickém učenci a praktikujícím, lámovi Atíšovi, se říká, že kdykoli navštívil chrámy v Tibetu, nikdy nevynechal příležitost zapálit máslové lampičky a přinést tak dar světla, které symbolizuje moudrost rozptylující temnotu nevědomosti a také Buddhovo osvícení. Jeho aspirační modlitbu bychom měli po darování světla recitovat spolu s vizualizací toho, o čem hovoří.
„I kdybyste s pokojnou myslí nabízeli své služby a jídlo, nápoje, slunečníky, prapory a girlandy obětin světla sto miliard krát deseti milionům buddhů po tolik věků, kolik je zrnek písku v Tichém oceánu, zásluhy někoho, kdo se těší z dodržování jediného slibu během jednoho dne a noci v době, kdy svatá Dharma upadá a učení Toho, jenž odešel do blaženosti, zanikají, budou mnohem, mnohem úchvatnější.“ (Sútra krále soustředění)
Přijetí Osmi mahájánových závazků (obvykle na 24 hodin) je efektivní způsob, jak shromáždit pozitivní energii a posílit svou duchovní praxi. Je možné je přijmout kterýkoli den, avšak obzvláště se doporučují pro dny pro praxi mimořádně mimořádně příznivé, jako např. dny, kdy je měsíc v úplňku, a pro významné buddhistické svátky.
Jeho Svatost dalajláma často zmiňuje bódhičittu jako nejúžasnější možnou mysl, nejdůležitější kvalitu, kterou potřebujeme získat. V úryvku z knihy Nektar bódhičitty od lámy Zopy rinpočhe se dozvíme, jak nám i ostatním pomůže, když budeme na bódhičittu pamatovat za všech okolností, se kterými se setkáme. Je v něm také vysvětlena známá praxe tonglen, braní a dávání.
Chtěli byste vědět, jak Jeho Svatost dalajláma začíná svůj den? Jak se vyvíjela jeho duchovní praxe a co v ní považuje za nejdůležitější? Kteří učitelé jej nejvíce ovlivnili? A co doporučuje svým studentům?
Přečtěte si úryvek z knihy Přiblížení se buddhistické cestě (Approaching the Buddhist Path), která je jinak dostupná jen v angličtině. Převzato a přeloženo z https://wisdomexperience.org/wisdom-article/https-wisdomexperience-org-article-the-dalai-lamas-daily-schedule/
Tento zásadní text velkého indického učence a jógina Atíši, je prvním v žánru lam rim, postupné cesty k osvícení, a stal se předlohou a inspirací dalších podobných textů tibetských mistrů různých tradic, zejména pak lámy Congkhapy. Předkládá všechna učení Buddhy zhutněná do jasných kroků, stupňů cesty, podle tří různých motivací tří druhů bytostí, přičemž nejvíce prostoru věnuje nejvyšším stupňům cesty – rozvinutí bódhičitty (přání dosáhnout osvícení ku prospěchu všem cítícím bytostem) a poznání prázdnoty, absence inherentní existence.
Ve čtrnácti slokách Základu všech dobrých vlastností žádá Congkhapa o požehnání a inspiraci projít všemi stupni postupné stezky k osvícení (lam rim) od jejího základu, správného vztahu s duchovním učitelem až po praxi dvou stádií Nejvyšší jóga tantry. Dotýká se také témat jako vzácné lidské zrození, proč je třeba pamatovat na smrt, zákonitostí karmy, neuspokojivé a bolestné povahy samsáry a potřeby probudit mysl osvícení.
O Táře se hovoří jako o matce – té, která neustále ochraňuje, ví, co je potřeba a je neustále připravena pomoct. Objevuje se v různých podobách, podle toho, co je zrovna třeba, proto dvacet jedna různých aspektů. Tato modlitba patří k nejznámějším a nejoblíbenějším ve všech čtyřech školách tibetského buddhismu a díky tomu, že v překladu je stejný počet slabik ve verši, jako v tibetském originále, dá se i česky snadno zpívat.
„Obecně mají všichni buddhové stejné poznání, stejné kvality, ale rozdíl je v aspiracích, v přáních, která vyslovili, když byli ještě na cestě k osvícení. Díky speciálním modlitbám, které Tára vyslovila, než dosáhla osvícení, pomůže každému, kdo na ni bude spoléhat, ke zdárnému průběhu všech aktivit, od byznysu až k praxi Dharmy. Reaguje velmi rychle a splní všechna vaše přání.„
— Khenrinpočhe Lhundrub Rigsel, minulý opat Kopanu
Konvenční a absolutní. Pojmy, se kterými pracují všechny čtyři filosofické školy, ovšem liší se v tom, jak je postulují. Konvenční pravda, nebo-li pravda pro skrývající vědomí, je něco, co za pravdu považujeme bez hlubšího filosofického zkoumání, něco, co se jeví jedním způsobem, ale existuje jinak. Absolutní pravdou je pak to, co obstojí ve filosofické analýze, to kde neexistuje ona diskrepance mezi jevením se a a bytím.
“Škola súter”, jedna ze čtyř buddhistických myšlenkových škol, (viz též vaibhášika, čittamátra a madhjamaka) významná zejména svým pojetím dělení různých typů mysli a jejích předmětů. Uznává pouze bezjáství osob, nikoli jevů. Konečnou pravdu definuje jako “schopnost z podstaty vykonávat funkci”, jsou jí všechny nestálé jevy. Existence mysli pro ně končí dosažením nirvány beze zbytku.
