Podle praxe studentů FPMT, kterou sestavil láma Zopa rinpočhe.

Nic z toho, na čem lpíme, nevydrží věčně. Je jisté, že jednou zemřeme, ale nemůžeme vědět, kdy to bude. Jak říkají texty, není jisté co přijde dříve, jestli příští ráno, nebo příští život. A kde se příště narodíme, nebude naší volbou, ale výsledkem naší, karmy, dobrých nebo zlých činů. Cílem této meditace je uvědomit si priority i důležitost etického jednání.

Útočiště ve Třech klenotech by mělo být motivováno znepokojením naší současnou situací a přesvědčením, že právě Buddha, Dharma a Sangha nabízí její řešení. Meditací o kvalitách Buddhy jako lékaře, který přesně zná naší diagnózu, Dharmy jako účinného léku a Sanghy jako společenství těch, kteří nám na cestě uzdravování budou nápomocni, prohloubíme svou oddanost a spolehnutí se na to, co nás nikdy nezklame.

Štěstí ani problémy nepřichází náhodně, ani neexistuje nikdo, kdo by z nás mohl utrpení sejmout nebo nás ke štěstí dotáhnout za vlasy. Pochopením fungování karmy, zákona příčiny a následku, a meditací na některé jeho aspekty, abychom o nich získali přesvědčení, dojdeme k tomu, že budeme schopni tvořit příčiny pro to, co bychom si v životě přáli, a vyhnout se tvoření příčin toho, co považujeme za nežádoucí.

Buddhismus učí, že zdroj našich problémů neleží vně, ale uvnitř nás, v naší vlastní mysli. Naše mentální neduhy, jako lpění a odpor, ale především nevědomost, neschopnost vidět pravou povahu věcí, potom vedou k negativním karmickým činům, ze kterých pramení utrpení. Meditací si můžeme uvědomit, které z nich se nás nejvíce týkají a jak s nimi pracovat.

Zříct se samsáry znamená pochopit, že veškeré štěstí, kterého můžeme v podmíněné existenci dosáhnout, je nestálé, pomíjivé a iluzorní. Jemná nespokojenost nás provází všude, stejně jako nejistota – vše, čeho jsme dosáhli, můžeme ze dne na den ztratit. Proto bychom měli zaměřit svou pozornost a energii k vysvobození ze samsáry. Tím skutečně vstoupíme na cestu, kterou Buddha ukazuje. Pomoct nám v tom může meditace na různé druhy utrpení.

Abychom mohli pokácet mohutný strom své nevědomosti, potřebujeme tři věci: pevnou půdu pod nohama, kterou je etická disciplína, silné ruce, kterými je schopnost dokonalého soustředění, a konečně ostrý břit sekery, kterou je moudrost. Tyto tři kvality jsou základními pilíři cesty pryč ze samsáry, na které je třeba meditovat a které je třeba získat.

Předpokladem získání bódhičitty – silného a neustálého přání dosáhnout osvícení, abychom k němu mohli dovést všechny ostatní cítící bytosti, je naše vyrovnanost nebo nezaujatost ve vztahu k ostatním: zbavení se připoutanosti k přátelům, odporu k nepřátelům a lhostejnosti k neznámým. V této meditaci se zaměříme na fakt, že tyto kategorie podléhají změnám a že jsou v podstatě výplodem naší sebestřednosti.

První ze dvou hlavních metod, jak rozvíjet bódhičittu je postupných šest kroků, které k ní povedou jako k výsledku. Meditací bychom si měli uvědomit, že jsme se všemi cítícími bytostmi měli v nesčetných minulých životech různé blízké vztahy, včetně toho matky a dítěte, že k nám byly neobyčejně laskavé a že je na nás, abychom jejich laskavost oplatili nejsmysluplnějším způsobem – nejen přáním, aby byly šťastné a aby se zbavily veškerého utrpení, ale i aktivitou vedoucí k naplnění tohoto přání – kráčením cestou bódhisattvy až k osvícení.

Druhou metodou je zaměňování sebe a ostatních – v tom smyslu, že zájem a péči, které obvykle věnujeme sami sobě, přeneseme na ostatní, a naopak jistý odstup lhostejnost, které míváme k ostatním, budeme mít ke svým vlastním potřebám. Tomu předchází uvědomění si nevýhod sebelásky a výhod lásky k ostatním.

Tato meditační technika je spojena s dechem. S nádechem si představujeme, že podobě tmavého kouře vdechujeme bolesti a zastření všech cítících bytostí, a ta potom jako blesk tříští tvrdou skálu našeho sobectví obepínající naše srdce. Díky tomu, že ta se rozpadne v prach, se může z našeho srdce uvolnit všechno dobré v nás a jako krásné, příjemné, hřejivé světlo to vydechujeme a posíláme všem bytostem.