Maňdžušrí je manifestací moudrosti buddhů a bódhisattvů a pomáhá odstranit nevědomost a poznat pravdu. Podle tradice ústně předávaných učení složila tuto modlitbu, nazývanou gang lo ma (podle prvních slov tibetské verze) téměř stovka velkých mistrů Indie. Nezávisle na sobě se rozhodli pronést chvalořeč Maňdžušrímu, který požehnal jejich mysli – a všichni přišli s touto. V tibetských klášterech se často recituje či prozpěvuje před začátkem filosofických disputací.
Modlitba, kterou Dže Congkhapa zařadil na konec svého spisu Velké pojednání o stádiích cesty je věnováním veškeré ctnosti, kterou svým dílem, ale i svým předchozím studiem a praxí vytvořil. Je velmi oblíbená mezi Tibeťany a často zpívaná na konci učení Jeho Svatosti dalajlamy. Zpívatelná je i tato česká verze.
Avalokitešvara (tibetsky Čenrézig) je známý jako buddha soucítění, ztělesnění soucitných aktivit. Modlitba, kterou složil sedmý dalajlama, Kalsang Gjatso, nám připomíná Avalokitešvarovy osvícené kvality, ale také pomíjivost světských radostí a možnost spoléhat na jeho pomoc.
O velkém indickém učenci a praktikujícím, lámovi Atíšovi, se říká, že kdykoli navštívil chrámy v Tibetu, nikdy nevynechal příležitost zapálit máslové lampičky a přinést tak dar světla, které symbolizuje moudrost rozptylující temnotu nevědomosti a také Buddhovo osvícení. Jeho aspirační modlitbu bychom měli po darování světla recitovat spolu s vizualizací toho, o čem hovoří.
„I kdybyste s pokojnou myslí nabízeli své služby a jídlo, nápoje, slunečníky, prapory a girlandy obětin světla sto miliard krát deseti milionům buddhů po tolik věků, kolik je zrnek písku v Tichém oceánu, zásluhy někoho, kdo se těší z dodržování jediného slibu během jednoho dne a noci v době, kdy svatá Dharma upadá a učení Toho, jenž odešel do blaženosti, zanikají, budou mnohem, mnohem úchvatnější.“ (Sútra krále soustředění)
Přijetí Osmi mahájánových závazků (obvykle na 24 hodin) je efektivní způsob, jak shromáždit pozitivní energii a posílit svou duchovní praxi. Je možné je přijmout kterýkoli den, avšak obzvláště se doporučují pro dny pro praxi mimořádně mimořádně příznivé, jako např. dny, kdy je měsíc v úplňku, a pro významné buddhistické svátky.
O Táře se hovoří jako o matce – té, která neustále ochraňuje, ví, co je potřeba a je neustále připravena pomoct. Objevuje se v různých podobách, podle toho, co je zrovna třeba, proto dvacet jedna různých aspektů. Tato modlitba patří k nejznámějším a nejoblíbenějším ve všech čtyřech školách tibetského buddhismu a díky tomu, že v překladu je stejný počet slabik ve verši, jako v tibetském originále, dá se i česky snadno zpívat.
„Obecně mají všichni buddhové stejné poznání, stejné kvality, ale rozdíl je v aspiracích, v přáních, která vyslovili, když byli ještě na cestě k osvícení. Díky speciálním modlitbám, které Tára vyslovila, než dosáhla osvícení, pomůže každému, kdo na ni bude spoléhat, ke zdárnému průběhu všech aktivit, od byznysu až k praxi Dharmy. Reaguje velmi rychle a splní všechna vaše přání.„
— Khenrinpočhe Lhundrub Rigsel, minulý opat Kopanu
Guru púdža (བླ་མ་མཆོད་པ་) je vyjádřením oddanosti a vděčnosti našim učitelům, přímým (se kterými máme osobní vztah v tomto životě) i nepřímým (mistrům linie). Složil ji první pančhenláma (který byl učitelem pátého dalajlámy) a postupně se v Tibetu a v Mongolsku dočkala takové obliby, že ji téměř každý mnich zná zpaměti. Je považována za praxi Nejvyšší jóga tantry, ale její závěrečnou část, lamrimovou modlitbu, prosbu o požehnání získat poznání všech stádií cesty a schopnost chovat ostatní v lásce stejně jako sebe, může recitovat každý.
Modlitba k buddhovi Maitréjovi (tib. བྱམས་པ་, „milující laskavost“), který bude nástupcem buddhy Šákjamuniho, objeví se na Zemi a bude učit Dharmu, až budou učení zapomenuta. Její pomocí si můžeme s Ochráncem Maitréjou vytvořit vztah, abychom jednou byli jeho blízkými učedníky.
Krátká modlitba, kterou si připomínáme své útočiště ve Třech klenotech i smysl svého života, je začátkem jakékoli praxe, jako mahájánoví buddhisté bychom se s ní měli probouzet i uléhat ke spánku. Autorem je láma Atíša, který údajně na uvědomování si a posilování útočiště v Buddhovi, Dharmě a Sangze kladl takový důraz, že si vysloužil přezdívku „pandita útočiště“. Následuje vyjádření čtyř nezměrností, které doprovází altruistickou mysl bódhičitty: nezměrné soucítění, nezměrná láska, nezměrná radost a nezměrná vyrovnanost/nestrannost. Obojí jak v doslovném překladu, tak ve zpívatelné verzi.
Autory dlouhé modlitby za dlouhý život Jeho Svatosti čtrnáctého dalajlámy jsou jeho dva již zesnulí nejbližší učitelé a vychovatelé. S původním názvem „píseň dosažení nesmrtelnosti“ (ཆི་མེད་གྲུབ་པའི་དབྱངས་སྙན་) žádá Tři klenoty, jidamy (tantrická božstva), ochránce Dharmy a jiné svaté bytosti, aby byly nápomocné, aby Jeho Svatost dalajláma „žil neochvějně po stovky dlouhých věků.“
Klášterní univerzita Nálanda byla ve své době jedním z největších světových center vzdělanosti a sedmnáct panditů, o kterých se zde mluví, byli nejdůležitějšími a nejvlivnějšími učenci staré Indie, kteří svým důrazem na kritickou analýzu spisů a logické zdůvodňování významně ovlivnili i tibetskou tradici. Jeho Svatost dalajláma se považuje za jejich následovníka a podtitulem prosebné modlitby k nim, kterou složil v r. 2001, je „objasnění tří typů víry“. Jak často říká, víra, která je vedená rozumem, se promění v nezvratné přesvědčení a stálou aspiraci.
