“Škola střední cesty” jedna ze čtyř buddhistických myšlenkových škol, (viz též vaibhášika, sautrantika a čittamátra), jejímž zakladatelem je Nágárdžuna. Jako bezjáství jevů postuluje prázdnotu pravé existence. Později se rozdělila na svátantriku a prásangiku, která je, alespoň v tibetské tradici, považována za nejpropracovanější a nejlépe vystihující Buddhův konečný záměr. Zatímco svátantrika, představovaná např. Bhávavikekou a Šantarakšítou uznává existenci částečně ze strany předmětu a částečně ze strany mysli, prásangika, jejímiž významnými představiteli jsou Buddhapálita, Čandrakírti a Šántidéva, tvrdí, že v předmětu není vůbec nic, co by jej činilo tím, co je, a že vše je pouhé označení myslí. Poznání tohoto faktu je nutným předpokladem dosažení jak nirvány, tak osvícení.
