Dvanáct kroků evoluce cyklické existence: nevědomost, karmické formace, vědomí, jméno a tvar, smyslová pole, kontakt, pocit, připoutanost, svírání, stávání se (existence), zrození a stárnutí a smrt. To je buddhy Šákjamuniho vysvětlení, jak klamy a karma svazují bytosti v samsáře a způsobují, že se znovu a znovu rodí do utrpení. Obrazem znázorněno v tibetském „kole života“.
Jedno ze tří těl (souborů kvalit) buddhy. Vševědoucí mysl buddhy, která prostupuje veškerým prostorem a je známá také jako buddhovo tělo pravdy. Viz též sambhogakája a nirmanakája.
Duchovní učení, v užším smyslu učení buddhy Šákjamuniho. Doslova „to, co nás chrání před utrpením“. Druhý ze Tří klenotů útočiště. Hovoří se také o Dharmě spisů (předaném učení) a Dharmě poznání (kvalitách mysli dosažených na základě předaného učení).
Deset stupňů cesty vidění a cesty meditace, během kterých árja bódhisattva odstraňuje stále méně patrné koncepty inherentní existence a cvičí se v deseti dokonalostech (nejprve ve známých šesti a poté také v dokonalosti obratných prostředků, modliteb, duchovní síly a ušlechtilé moudrosti).
Téma Buddhova prvního roztočení kola Dharmy. Pravda utrpení, pravda příčiny utrpení, pravda zániku utrpení a pravda cesty vedoucí k zániku utrpení tak, jak je vidí árja bytosti.
Čtyři elementy, které učení musí obsahovat, aby mohlo být považováno za buddhistické: 1. všechny složené jevy jsou nestálé, 2. všechny kontaminované věci jsou neuspokojivé, 3. všechny jevy jsou prosté „já“ a 4. nirvána je mír.
„Nic než mysl“ – jedna ze čtyř buddhistických myšlenkových škol, (viz též vaibhášika, sautrantika a madhjamaka). Název vychází z toho, že mysl je jediné, co samo o sobě existuje. Mysl a předmět jejího vnímání jsou jedné esence a vzniknou z jediného karmického otisku. Neuznává tedy externí předměty. Prázdnotou/ bezjástvím jevů – jedinou absolutní pravdou – je pro ně právě absence existence mysli a jejího předmětu jako dvou odlišných substancí.
Láma, dže (1357-1417), významný a vlivný učenec a jógin své doby, zakladatel školy Gelug v tibetském buddhismu, v Tibetu obnovil mnohé linie Sútry a tantry a mnišskou tradici.
Kterákoli neosvícená bytost – bytost, jejíž mysl není dokonale prostá zastření vysvobození a zastření vševědoucnosti.
Třetí z pěti cest, vidění znamená přímé vidění prázdnoty/bezjáství, vstupem na ni se z obyčejné bytosti stává árja bytost.
První z pěti cest, název pochází ze shromažďování zásluh a znalostí nutných k přímému poznání prázdnoty/bezjáství. Pro mahájánové praktikující je vstupem na ni nenucená bódhičitta, pro posluchače a osamělé poznávající pak nenucené zřeknutí se samsáry.
Druhá z pěti cest, název pochází z přípravy na přímé poznání prázdnoty/bezjáství, které je jejím přímým důsledkem. Vstupem na ni je sjednocení klidného setrvání a zvláštního vhledu pozorující prázdnotu/bezjáství. Jejím hlavním cílem je zbavení se zjevných forem konceptů inherentní existence/jáství.
Čtvrtá z pěti cest, během které se v meditačním pohroužení – přímém vhledu do prázdnoty/bezjáství, odstraňují stále jemnější a jemnější zastření vysvobození a/nebo vševědoucnosti.
Ten, kdo přijal útočiště ve Třech klenotech – v Buddhovi, v Dharmě a v Sangze a kdo zároveň akceptuje filosofický světový názor „čtyř pečetí“: že všechny složené jevy jsou nestálé, všechny kontaminované jevy jsou přirozeností utrpením, všechny jevy jsou prosté své vlastní existence a nirvána je skutečný mír.
