Po buddhovi Šákjamunim další (pátý) z tisíce buddhů tohoto šťastného věku, kteří sestoupí a roztočí kolo Dharmy. V současnosti pobývá v čisté zemi Tušíta (Ganden). Je příjemcem učení buddhy Šákjamuniho – linie metody, kterou mystickým způsobem předal Asangovi.
Doslova velký vůz, jedna ze dvou hlavních větví buddhismu. Motivací mahájánového praktikujícího je hlavně intenzivní přání aby byly všechny mateřské cítící bytosti vysvobozeny z podmíněné existence, neboli samsáry a přání dosáhnout plného osvícení buddhovství. Mahájána má dvojí dělení: páramitajánu (sútrajánu) a vadžrajánu (tantrajánu, mantrajánu). Viz též hínajána.
“Škola střední cesty” jedna ze čtyř buddhistických myšlenkových škol, (viz též vaibhášika, sautrantika a čittamátra), jejímž zakladatelem je Nágárdžuna. Jako bezjáství jevů postuluje prázdnotu pravé existence. Později se rozdělila na svátantriku a prásangiku, která je, alespoň v tibetské tradici, považována za nejpropracovanější a nejlépe vystihující Buddhův konečný záměr. Zatímco svátantrika, představovaná např. Bhávavikekou a Šantarakšítou uznává existenci částečně ze strany předmětu a částečně ze strany mysli, prásangika, jejímiž významnými představiteli jsou Buddhapálita, Čandrakírti a Šántidéva, tvrdí, že v předmětu není vůbec nic, co by jej činilo tím, co je, a že vše je pouhé označení myslí. Poznání tohoto faktu je nutným předpokladem dosažení jak nirvány, tak osvícení.
Postupná cesta k osvícení. Prezentace učení buddhy Šákjamuniho v podobě vhodné pro postupný výcvik studenta krok za krokem. Viz též Atíša a tři hlavní aspekty cesty.
Schopnost soustředit se na ctnostný předmět bez námahy, bez rozptylování, jakkoli dlouho. Je spojená s výjimečnou poddajností těla.
Tělo ve smyslu aspekt nebo soubor osvícených kvalit. Obvykle používané v souvislosti s osvícenou bytostí, která má dvě, tří nebo čtyři těla, podle toho jak jsou klasifikována. Dvěmi jsou tělo tvaru a tělo pravdy (dharmakája a rúpakája), třemi tělo vyzáření, tělo dokonalého požitku a tělo pravdy (nirmanakája, sambhogakája a dharmakája), a čtyřmi tři předešlá plus tělo pravdy sféry reality, svabhavakája, které představuje přirozenost dalších tří těl a sjednocení těla pravdy a těla tvaru.
Čin, fungování příčiny a následku, kdy pozitivní (ctnostné) činy tvoří štěstí a negativní (nectnostné) činy tvoří utrpení.
Škola tibetského buddhismu založená v 11. století Marpou, Milarepou Gampopou a jejich následovníky. Jedna ze čtyř hlavních škol tibetského buddhismu. Viz též Ňingma, Sakja a Gelug.
Škola tibetského buddhismu založená v 11. století Atíšou, Dromtönpou a jejich následovníky označovanými také jako „Kadampa geše“. Předchůdce školy Gelug.
Stav hlubokého meditačního pohroužení, jednobodové soustředění na ctnostný objekt pozornosti prosté rušivých myšlenek a dualistických koncepcí.
To, čeho jsou jevy prosté, předmět negace, vyvrácení. Nevědomosti se jevy jeví jako existující nezávisle, samy o sobě a ze sebe, jako existující inherentně.
Doslova malý nebo nižší vůz, jedna ze dvou obecných větví buddhismu. Motivace hínajánových praktikujících spočívá zejména v jejich intenzivním přání jejich osobního vysvobození z podmíněné existence neboli samsáry. Dvěma typy hínajánových praktikujících jsou posluchači a osamělí poznávající. Pojem je chápán jako pejorativní a nepřesný, doporučuje se spíš používat pojem théraváda. Viz též mahájána.
Duchovní průvodce nebo učitel. Ten, kdo žákům ukáže cestu k vysvobození a osvícení. Doslova těžký – těžký znalostí Dharmy. V tantře je učitel vnímán jako neoddělitelný od meditačního božstva a Tří klenotů útočiště. Správná oddanost Guruovi je důležitá pro jakýkoli pokrok na cestě.
Ctnostný řád. Škola tibetského buddhismu založená lámou Congkhapou a jeho následovníky na začátku 15. století. Nejmladší ze čtyř hlavních škol tibetského buddhismu. Význačným rysem je důraz na analytické zkoumání a logické zdůvodňování učení. Vyvinul se ze školy Kadam založené Atíšou a Dromtönpou. Viz též Ňingma, Kagjü a Sakja.
Činy, který vykoná každý zjevený buddha, vrcholná nirmanakája, kterou byl buddha Šákjamuni a další bude buddha Maitréja: 1. sestup z čisté země, 2. vstup do matčina lůna, 3. bezbolestné zrození, 4. osvojení si věd a umění, 5. královský život radovánek, 6. rozčarování/zřeknutí se, mnišský život, 7. šest let askeze, 8. usednutí pod strom bódhi, 9. překonání nástrah márů, 10. dosažení dokonalého osvícení, 11. roztočení kola Dharmy a 12. odchod do parinirvány.
