Plné probuzení, buddhovství. Konečný cíl buddhistické praxe, kterého bude dosaženo, až budou z mysli odstraněna všechna omezení a plně rozvinut veškerý pozitivní potenciál. Je to stav, který se vyznačuje nekonečným soucítěním, moudrostí a schopností.
Typ théravádového praktikujícího, (jehož cílem je nirvána), který rád žije osaměle a v posledním životě před dosažením nirvány již nechce spoléhat na učitele a chce učit Dharmu nikoli pomocí jazyka, ale gesty a znameními.
stav dokonalé svobody od samsáry, cíl praktikujícího, který usiluje o svůj vlastní únik z utrpení (viz též hínajána). „Nižší nirvána“ se používá jako pojem popisující tento stav, zatímco „vyšší“ nebo „nesetrvávající nirvána“ se vztahuje k nejvyššímu dosažení plného osvícení buddhovství. Přirozená nirvána je z podstaty čistá přirozenost reality, ve které jsou všechny věci a události prosté jakékoli inherentní, vnitřně vlastní nebo nezávislé existence. Můžete se setkat také s pojmy “nirvána se zbytkem” a “nirvána beze zbytku“, přičemž většina filosofických škol zbytkem rozumí psychofyzické složky (nirvány se zbytkem dosáhne praktikující ve svém posledním životě a když ten skončí, dosáhne nirvány beze zbytku), pouze škola prásangika zbytkem rozumí zbytek dualistických zdání, takže nirvána beze zbytku znamená arhatovo meditační pohroužení do prázdnoty.
Buddhovo tělo (ve smyslu aspektu, dimenze) vyzáření – podoba, ve které se zjevuje obyčejným bytostem, jako duchovní učitel, umělec aj., podle toho čím komu může prospět. Vrcholná nirmanakája (kterou byl buddha Šákjamuni a další bude buddha Maitréja) je forma, která disponuje speciálními znaky, jako je mimořádná krása, zlatavá pleť, protáhlé ušní lalůčky aj., a která vykoná dvanáct činů, tedy mimo jiné otevřeně promluví o svém osvícení a bude učit Dharmu.
Nauka, že nic neexistuje, například, že není žádná příčina a následek, žádné minulé a budoucí životy.
Doslova „nevidět“ to, co existuje, nebo způsob, jakým věci existují. Existují v zásadě dva druhy nevědomosti, nevědomost karmy a nevědomost konečné pravdy. Základní klam, ze kterého vyvěrají ostatní. První ze dvanácti článků závislého vznikání.
Indický buddhistický filosof, narodil se okolo čtyř set let po smrti buddhy Šákjamuniho, který sám prorokoval jeho příchod jako někoho, kdo bude schopen vysvětlit skutečný význam súter dokonalosti moudrosti. Říkalo se o něm, že žil 600 let. Založil buddhistickou filosofickou školu madhjamaka která jako jediná postuluje prázdnotu inherentní existence.
Synonymem vědomí a vnímání. Definována jako „jasná a vědoucí“, beztvará entita, která dokáže vnímat předměty. Dělí se na šest primárních vědomí a padesát jedna mentálních faktorů.
Různé úrovně vhledu do přirozenosti reality. Existuje například trojí moudrost naslouchání, kontemplace a meditace. Nakonec je zde moudrost poznávající prázdnotu, která bytosti vysvobodí z cyklické existence a nakonec dovede k osvícení.
Pozitivní otisky zanechané v mysli ctnostnými činy, neboli činy Dharmy. Hlavní příčina štěstí.
Zastření zakrývající v základu čistou přirozenost mysli, a tedy příčiny utrpení a neuspokojení. Hlavním z nich je nevědomost, ze které vyrůstá toužící lpění, nenávist, žárlivost a všechny ostatní negativní stavy mysli.
Obeznámení se mysli se ctnostným předmětem. Existují dva typy: zaměřující se (pohroužení) a analytická (vhled).
Zosobnění klamů, které nás vyrušují od praxe Dharmy, ten, koho buddhisté mohou nazývat démonem, zlým duchem, a ten, koho Buddha přemohl pod stromem bódhi když usiloval o osvícení.
