Krátká modlitba, kterou si připomínáme své útočiště ve Třech klenotech i smysl svého života, je začátkem jakékoli praxe, jako mahájánoví buddhisté bychom se s ní měli probouzet i uléhat ke spánku. Autorem je láma Atíša, který údajně na uvědomování si a posilování útočiště v Buddhovi, Dharmě a Sangze kladl takový důraz, že si vysloužil přezdívku „pandita útočiště“. Následuje vyjádření čtyř nezměrností, které doprovází altruistickou mysl bódhičitty: nezměrné soucítění, nezměrná láska, nezměrná radost a nezměrná vyrovnanost/nestrannost. Obojí jak v doslovném překladu, tak ve zpívatelné verzi.